Difuzní odpor udává schopnost materiálu propouštět vodní páru difúzí – čím nižší hodnota, tím lépe páru prochází. Tato veličina se vyjadřuje faktorem difuzního odporu μ (bezrozměrná) nebo ekvivalentní difuzní tloušťkou Sd (v metrech), která se počítá jako Sd = μ × tloušťka materiálu.
Funkce difuzního odporu
Difuzní odpor v izolaci reguluje transport vodní páry skrz konstrukci, což zabraňuje hromadění vlhkosti a kondenzaci. U tepelných izolantů určuje, zda je materiál difuzně otevřený (nízké μ, např. minerální vlna μ=1) nebo uzavřený (vysoké μ, např. fólie). Difuzní odpor polystyrenu je typicky 20–40, což je nižší než u dřeva (50–150) nebo betonu (110–150), takže polystyren umožňuje lepší průchod páry než mnoho stavebních materiálů.
Výpočet difuzního odporu
Difuzní odpor tepelných izolantů se počítá jako součin faktoru μ a tloušťky vrstvy: Sd = μ × d. Například u polystyrenu s μ=30 a tloušťkou 0,1 m je Sd = 3 m. Celkový difuzní odpor vícevrstvých konstrukcí je součtem odporů jednotlivých vrstev.
Vliv na zateplení
Při zateplení ovlivňuje difuzní odpor riziko vlhkosti – ideální je klesající odpor od interiéru k exteriéru, aby pára unikala ven bez kondenzace v izolaci. Materiály s vysokým difuzním odporem, jako Zdravá izolace HARD (tvrdá pěna) s uzavřenou buněčnou strukturou působící jako parozábrana, chrání před vlhkostí v rizikových místech. Naopak Zdravá izolace SOFT (měkká pěna) umožňuje lepší regulaci páry v otevřených konstrukcích.